32 Janáčkov (epický príbeh inšpirovaný skutočnými udalosťami)

Kde bolo, tam bolo, kde sa piesok lial a voda sypala, dňa 1. októbra 2015 na blokovej prednáške na ÚHV FF MU bol 32x spomenutý Leoš Janáček. Nasledujúci príbeh je voľne inšpirovaný udalosťami toho dňa. 

♪♫ten mohlo prožít vaše dítě, ať chce či nechce rodina♫♪

Filozofická fakulta Masarykovy Univerzity, budova M. Na dvore zrazu stojí postarší pán so strapatými sivými vlasmi. Obzerá sa, nadáva. 

„To je teda hnus... a ty šaliny...“. Zrazu sa strhne, vedľa neho sa zjavuje identický postarší pán. „Panenko skákavá, to si snad ze mě děláš prdel!“, skríkne Leoš Janáček. 

„Co to máš na sobě, vypadáš v tom jak vůl,“ lakonicky odvrkne Leoš Janáček. 

Do debaty sa pridáva Leoš Janáček. 

„Kluci, nechcete se hádat radši uvnitř?“ 

Ponorení do búrlivej debaty vchádzajú traja páni dovnútra, zúrivo gestikulujúc.

„To víte, ty okna v Besedním domě, ty dvacet let neotvírali...“, povzdychne si docent Zahrádka. Prednáška MVKK_02 Umění v současné společnosti je v plnom prúde, blok číslo dva vedený práve docentom Zahrádkom sa ako obvykle skĺzava k jeho obľúbenej téme – Leošovi Janáčkovi.

„No ale ten Janáček.. ten byl výjimečnej i ve svejch sedmdesáti letech..“, zasmeje sa.

Jeho smiech naruší vášnivú debatu piatich postarších sivovlasých pánov na chodbe, spozornejú a počúvajú.

„Kluci, neslyšeli jste někdo, co to za borce, co nás označil za nejvýznamnějšího operního skladatele všech dob?“

Otázka vyvolá medzi Leošmi Janáčkami rozruch.

„Ňáké Tyrell, ne?“ háda novopríchodzí Leoš Janáček.

„Von to klidně muže být i Vysloužil ...“, zamýšľa sa Leoš Janáček.

„Co blbneš Leoši, dyť to je úplné kretén!“

Zatiaľ čo sa Leoš Janáček háda s Leošom Janáčkom, Leoš Janáček, Leoš Janáček a Leoš Janáček sledujú skupinku desiatich Leošov Janáčkov, ako sa snažia metódou pokus omyl odhaliť funkciu záhadnej krabičky visiacej na stene, na ktorej je napísané vpn.muni.cz. Dvere posluchárne M21 sa zrazu otvárajú, vychádza z nich dlhovlasé dievča.

„Hezký den slečno!“, sníma klobúk Leoš Janáček.

„Kdes vzal ten klobouk?“ osočuje ho Leoš Janáček.

„Prosím vás, to už je přestávka?“ ignoruje ich Leoš Janáček.

„No, prý už za chvilku,“ odvetí dievča s nádejou v hlase, „pak ještě ten blok o festivalech v současnosti, pak nějaká ekonomie a pak už konec....“

Dievča zrazu spozornie a s miernym údivom si obzerá dav Janáčkov na schodisku.

„Není vás tady nějak moc?“

„Tak my pudem radši do posluchárny, co, kluci?“ 

Leoš Janáček sa obzerá po dave, pomaly sa presúvajúc k dverám M21. Skupinka Leošov Janáčkov sa od krabičky na stene presunula k nástenke, ktorú revitalizujú. Leoš Janáček stojaci opodiaľ sa vehementne gestikulujúc snaží nástenkárov nasmerovať požadovaným smerom. Zvyšní Leošovia Janáčkovia nasledujú Leoša Janáčka do posluchárne, súhlasne hundrajúc. Tam práve prednáša magistr Špaček.

„To je taková bolest, co se v České republice šíří, ale kupodivu se šíří především z Prahy,“ povzdychne si nad súčasnou situáciou festivalu Pražské Jaro. Vo svojom zápale nepostrehne húf Leošov Janáčkov prúdiaci do miestnosti. Docent Zahrádka stojí pri počítači a čosi píše, pri pohľade na Leošov Janáčkov zbledne a stuhne. Po niekoľkých sekundách ho premôže šok z prítomnosti jeho najväčšieho idola a pomaly sa sunie k zemi. Magistr Pantůček dvíha zrak od hrnčeka s kávou a pohľad mu spočinie na docentovi Zahrádkovi na podlahe.

„Jirko, seš v pohode?“

Magistr Špaček konečne prerušuje svoju přednášku a krúti hlavou. Päť Leošov Janáčkov práve diskutuje s dvojicou študentov v prvej lavici. Dvojica Leošov Janáčkov sa presúva k oknu a snaží sa ho otvoriť. Leoš Janáček stojaci opodiaľ poukazuje na fakt, že „okno nelze otevřít“. Ostatní Leošovia Janáčkovia lamentujú nad dusným vzduchom v posluchárni.

„Kde jste se tady proboha vzali??!“ rozhorčene zvolá magistr Špaček. 

Davom Leošov Janáčkov prebehne šum.

„No, Leoš tady navrhl, že bychom jako mohli dovnitř, ono na té chodbě není moc místa…“

„… na to jsem se neptal, co jste do prdele dělali na tý chodbě??!“ 

Magistr Špaček sa chytá za hlavu.

Leoš Janáček s Leošom Janáčkom mu vysvetľujú situáciu, kvôli vrave zvyšných Leošov Janáčkov však magistr Špaček nerozumie ani slovo. Trojica Leošov Janáčkov medzičasom pokračuje v práci, ktorú na počítači začal docent Zahrádka. Ten sa za pomoci magistra Pantůčka konečne dvíha zo zeme.

„Prosimtě, to teď nějak zhaslo, co to je za divné harampádí…“, lamentuje Leoš Janáček.

Leoš Janáček vedľa neho náhodne stláča funkčné klávesy. Premietanie na plátne sa mení na dadaistický videoart. Magistr Pantůček sa na to už ďalej nemôže pozerať a zmocňuje sa počítača. Dvojica Leošov Janáčkov protestuje. Bledý docent Zahrádka sa mlčky pridŕža katedry. Magistr Špaček ďalej diskutuje so skupinkou Leošov Janáčkov a zúrivo gestikuluje.

Odrazu do posluchárne z chodby radostne vbieha Leoš Janáček.

„Kluci, tady za rohem je prý dobrá hospoda, bych se stavil na škopek!“

Magistrovi Špačkovi v očiach svitá iskra nádeje.

„Jo, pivo, to by bodlo. Ale tam všichni asi nevlezem...“

Docentovi Zahrádkovi sa podarí dostať zo seba prvú vetu od príchodu Leošov Janáčkov.

„Honzo, ty... ty jdeš taky?“

„A co tady chceš dělat? Vždyť je jich tady jak nasráno, takhle se přece nedá učit...“ mávne rukou magistr Pantůček, „a vůbec, pojď taky, ne..“.

„Ty taky, Viktore??!“, docent Zahrádka nebezpečne bledne. Pohotovo sa znovu chytá katedry. Magistr Špaček sa rázne ujíma vedenia.

„No tak pánové, pomalu půjdem, což? Bych taky něco snědl…“

Leošovia Janáčkovia sa pod vedením magistra Špačka pomaly presúvajú von z M21. Po krátkom presviedčaní magistrom Pantůčkom sa k nim opatrne pridáva i docent Zahrádka a niekoľko študentov. Ostatní energicky balia veci a vytrácajú sa von. Miestnosť tíchne.

Zdroje:

prednáška MVKK_02 dňa 1. 10. 2015

http://www.hantec.cz/hantec/slovnik/slovnik.htm